VERY LONG RANGE: Tales of Iwojima 1/48

Stavebnice americké druhoválečné stíhačky P-51D edice Limited Edition v měřítku 1/48.

Stavebnice představuje stroje z jednotek 15th FG, 506th FG a 21th FG používané k dálkovým misím.

• plastové díly: Eduard
• počet kamuflážních schémat: 11
• obtisky: Eduard
• leptané díly: ano, barvené
• maska: ano
• resinové díly: ano, kola
• extra bonus: odznak s emblémem 78th Fighter Squadron

Počet plastových dílů: 242.
Délka: 20 cm.
Rozpětí: 9,8 cm.

A) P-51D-25, 44-73382, Lt.Col. John W. Mitchell, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945

Lt.Col. John W. Mitchell převzal velení 15th FG jen pár dní poté, co předchozí velitel jednotky Lt.Col. Jack Thomas padl 19. července při útoku na letiště Kagamigahara. John Mitchell si nad Guadalcanalem připsal osm sestřelů v kokpitu P-39 Airacobra a P-38 Lightning. V roli velitele 339th FS velel 18. dubna 1943 akci, jejímž výsledkem bylo sestřelení Betty s admirálem Isoroku Jamamotem na palubě. Během akcí typu VLR dosáhl tří sestřelů. Annie Lee patřila do stavu 78. FS a nesla velmi jednoduchý marking jednotky tvořený lesklým černým vrtulovým kuželem a koncovými oblouky křídla a ocasních ploch. Neobvyklé je dvouciferné trupové číslo letounu.

B) P-51D-20 s/n 44-63483, Maj. Gilmer L. Snipes, 45th FS, 15th FG, 7th AF, Saipan, únor 1945

Gilmer L. Snipes dosáhl prvního sestřelu 45th FS dne 23. října 1943, když nad Gilbertovými ostrovy v kokpitu P-40N sestřelil létající člun H8K Emily. Dne 4. dubna se stal velitelem jednotky. Na Iwodžimu se 45th FS přesunula 7. března 1945, poskytovala podporu pozemním jednotkám a také podnikala nálety na pozemní cíle na Čičidžimě a Hahadžimě. Snipesovi je přiznán sestřel Ki-44 Tojo během první VLR mise ze dne 7. dubna 1945. Jednotku opustil 16. dubna 1945 a vrátil se do Států. Tom-Cat nese ranou podobu identifikačních prvků jednotky – šikmé zelené, černě lemované pruhy na křídle a ocasních plochách a zeleno-černo-zeleně pruhovaný vrtulový kužel. Povšimněte si, že indián ve znaku squadrony jede na P-51 a nikoliv na P-40, jak je často zobrazováno. Z fotky stroje pořízené na Saipanu je vidět, že stroj má na trupu pouze jednu anténu. Nahrazena dvěmi byla až na Iwodžimě.

C) P-51D-20, 44-63483, Maj. Robert W. Moore, 45th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, srpen 1945

Major Roger Moore je nejúspěšnějším stíhacím esem VII Fighter Command s dvanácti potvrzenými sestřely. Prvního sestřelu, Micubiši Zero, sice dosáhl již 26. ledna 1944 nad Gilbertovými ostrovy, většinu vítězství si připsal až když létal u 78th FS. Od 19. července 1944 velel 45th FS a poté převzal Mustang s/n 44-63483, jenž pojmenoval Stinger VII. Stinger VII nesl zjednodušený marking jednotky v podobě zelených konců křídla a ocasních ploch a celozeleného vrtulového kužele. Povšimněte si zeleně natřených krytů podvozku.

D) P-51D-20, 44-63420, Capt. Eurich L. Bright, 47th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945

Ještě jako součásti Hawaiian Air Force bylo pilotům 47th Pursuit Squadron během útoku na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941 uznáno sedm sestřelů. O tři a půl roku později to byla 47th FS, která se jako první jednotka VII FC přesunula na Iwodžimu. Eurich L. Bright si připsal tři vítězství během první VLR mise nad Japonsko 7. dubna 1945, když nahlásil sestřely Ki-61, Ki-45 a A6M5 Zero. Později, 25. května 1945, si napůl s Georgem Petrouleasem rozdělil sestřel dalšího Zera. Tmavé části markingu byly tmavě modré a nikoliv černé, jak je často uváděno.

E) P-51D-20, 44-63984, Maj. James B. Tapp, 78th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, květen 1945

Při útocích na letiště v okolí Tokia dne 25. května 1945 piloti Mustangů ze 7th AF poprvé použili neřízené rakety HVAR. Čtveřice takto vyzbrojených Mustangů byla součástí formace, která původně čítala 128 stíhaček, z nichž se nad cíl nakonec dostalo jen 67. Tuto čtveřici Mustangů vedl Maj. James Buckley Tapp, raketami zasáhl hangár na základně Macudo a následně sestřelil Ki-44 Tojo. Šlo o jeho sedmý sestřel, první čtyři si připsal během prvního doprovodu Superfortressů nad Japonsko dne 7. dubna 1945. Margaret IV nese první verzi označení letounů této jednotky – žluto-černý vrtulový kužel, černý pruh okolo přídě o šíři šesti palců, žluto-černé pruhy na ocasních plochách a černě lemované žluté koncové oblouky křídla. Znak jednotky “The Bushmasters” se nacházel na obou stranách trupu.

F) P-51D-25, 44-73407, Maj. James B. Tapp, 78th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945

Maj. Tapp se stal první stíhacím esem USAAF, které dosáhlo svých sestřelů během VLR misí, pátým sestřelem byl Ki-61 dne 12. dubna 1945. Bohužel poškodil též Mustang svého wingmana Lt. Freda W. Whitteho. Ten ze svého stroje vyskočil, ale neotevřel se mu padák a Whitte zahynul. S osmi potvrzenými sestřely a dvěma poškozenými letouny nepřítele patří Tappovi druhé místo na žebříčku es VII FC. Margaret V, letoun, který nahradil předchozí Tappův stroj Margaret IV,nesl pozdní podobu označení jednotky – žluté koncové oblouky křídla a ocasních ploch a žlutý vrtulový kužel. Znak jednotky již nebyl na stroji namalován. Na kýlovce zůstala černá část staršího markingu.

G) P-51D-20, 44-63451, Lt. Robert J. Louwers / Lt. John E. Montgomery III, 46th FS, 21th FG, 7th AF, Iwodžima, červenec 1945

O tento stroj se dělili dva piloti a nese tedy dvě jména. Mary Alice na levé a My Miss Moe na pravé straně. Mary Alice bylo jméno manželky Roberta Louwerse, kresba dívky byla zhotovena podle obrázku z časopisu Esquire. Kresba tohoto typu byla na letounech 46th FS poměrně vzácná, většina strojů této jednotky byla jednoduše označena modrými, černě lemovanými koncovými oblouky křídla a VOP, modrým, černě lemovaným pruhem na SOP a modrým vrtulovým kuželem s černým lemem na přídi letounu. Tedy podobně jako stroje dalších squadron 21st FG, které používaly jiné barvy – bílou 531st FS, žlutou 72nd FS. Zajímavou informací je, že Louwers, kromě toho, že odlétal devět VLR misí nad Japonsko a jednu nad Čičidžimu, sloužil jako fotograf 46th FS.

H) P-51D-20, 44-63733, Maj. Paul W. Imig, 72nd FS, 21st FG, 7th AF, Iwodžima, březen 1945

Major Imig, veterán VII FC, pojmenoval svůj Mustang po své přítelkyni, pozdější manželce. Dede Lou nakonec odlétala s různými piloty celkem 26 bojových letů, startovala z letiště č. 2. Paul Imig opustil squadronu uprostřed května, kdy se vrátil do Států. Mimo domov strávil tři roky, na konci roku 1942 létal s P-39 Airacobra u 333rd FS na ostrově Canton. 72nd FS, stejně jako celá 21st FG létala v porovnání s dalšími jednotkami s nepříliš pestrými Mustangy. Černě lemované žluté pruhy na SOP, žluté koncové oblouky křídla a VOP s černým lemem, žlutý vrtulový kužel, černě lemovaná příď se jménem letounu pod výfuky – a to je vše.

I) P-51D-25, 44-73623, Maj. Harry C. Crim (později Flt.Off. Theo Gruici), 531st FS, 21st FG, 7th AF, Iwodžima, červenec/srpen 1945

My Ach´in byl na Guam dodán na konci května 1945 jako náhrada za jiný, zničený letoun. Létal s ním, jako se svým druhým letounem používaným u 531st FS Maj. Harry Crim. Velitel 531st FS Harry Crim byl zkušeným pilotem, létal již v roce 1943 s P-38 v Tunisu. Jako nejúspěšnější pilot squadrony a eso 21st FG měl přiznáno 6 vítězství. První dva sestřely, Ki-45 a Ki-61, nárokoval 7. dubna 1945 během historické VLR mise nad Tokio. Později, v srpnu, létal s My Ach´in Theo Gruici, který nahradil symboly odlétaných misí na levém boku trupu další kresbou dívky. Poté, co se letoun po skončení války přesunul na Guam, bylo trupové číslo 300 změněno na 3623.

J) P-51D-20, 44-72570, Lt. Ralph S. Gardner / 2nd Lt. Chester Jatczak, 457th FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červen/červenec 1945

Tento letoun sdíleli Ralph Gardner a Chet Jatczak. Jméno Fighting Lady se později změnilo na Broadway Gal. Pro Cheta Jatczaka se jednalo již o druhý stroj pojmenovaný Broadway Gal, již v červnu a na počátku července létal na stroji číslo 538, jenž nesl stejný název. Letoun č. 538 byl dne 16. července 1945 sestřelen poblíž Suzuky, když s ním Capt. John Benbow postřeloval letiště v okolí Nagoje. S největší pravděpodobností jej sestřelil mjr. Yóhei Hinoki na stroji Ki-100. Podoba nápisu Broadway Gal není známa. Původním markingem squadrony byly zelené pruhy na ocasních plochách. Později, po zahájení operační činnosti, byly kvůli lepší viditelnosti nahrazeny jednolitým zeleným nátěrem.

K) P-51D-20, 44-72579, Capt. J. B. Baker Jr., 458th FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červenec 1945

Během doprovodné mise nad Nagoju a Kóbe dne 23. června 1945 Capt. J. B. Baker Jr sestřelil Ki-44, během jiné mise nad Tokio mu bylo přiznáno též pravděpodobné zničení J2M Raiden při postřelování letišť ležících východně a severovýchodně od japonského hlavního města. 506th FG udeřila na Katori a postřelovala Jačimatu a Mijakawu. Marking Mustangů 458th FS, dislokované na letišti č. 3, se skládal ze čtyři palce širokých tmavě modrých pruhů. Letouny, které přišly jako náhrada za ztracené, již dostaly jednolitý modrý nátěr ocasních ploch (s výjimkou směrovky). Za povšimnutí stojí spirála na vrtulovém kuželu a atraktivní motiv lučištnice na pravé straně trupu.

L) P-51D-20, 44-72587, 2nd Lt. William G. Ebersole / 2nd Lt. James R. Bercaw, 462nd FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červenec 1945

Tento Mustang sdíleli 2ndLt. Bill Ebersole a 2ndLt. James Bercaw. Bill Ebersole, nejmladší z pilotů 462nd FS, přijel na Iwodžimu, na východní stranu letiště č. 3, již v květnu 1945, v době posledních nočních útoků podnikaných zbylými japonskými vojáky. Jeho prvním bojovým letem se stala mise nad Čičidžimu dne 15. května. První z deseti VLR misí podnikl 7. června 1945, což byl osmihodinový doprovod nad Ósaku. Bylo mu přiznámo zničení jednoho Zera na zemi při útoku na základnu Hjakurigahara dne 26. června 1945. Přiznané má též zničení plavidla typu “Sugar Dog” na počátku srpna. Poslední misi zaměřenou na postřelování Tačikawy podnikl 5. srpna 1945, pouhý den před svržením atomové pumy na Hirošimu.